Drahoslav Lím, který byl od sedmdesátých let v tehdejším Československu perzekvován, se později proslavil v zahraničí. Loni v srpnu zemřel.
"Je autorem iniciačního polymeračního systému, který je zapotřebí k tomu, aby čočky mohly být vůbec dělány," upozorňuje vdova Jana Límová, jež je povoláním rovněž chemička.
Límův přínos pro českou chemii potvrzuje i Karel Ulbrich, ředitel Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd, kde Lím od roku 1951 do roku 1971 pracoval. "Byl to významný chemik, který v šedesátých letech výrazně přispěl vývoji makromolekulární chemie, což je odvětví, které se v té době velice bouřlivě rozvíjelo. On byl jedním z největších tahounů," řekl Ulbrich.
Materiál pro umělé oko
Podle Františka Houdka, autora statě o Límovi v publikaci o významných českých vědcích České hlavy, se někdy v roce 1952 v hlavě Wichterleho zrodil nápad na oční protézu z umělé hmoty. Teprve později z materiálu pro umělé oko vznikla náhrada brýlí pro oči vidící, avšak špatně.
O syntetizaci vhodných materiálů požádal profesor své asistenty. Sedmadvacetiletý Lím přišel s prvními výsledky necelý rok poté. V roce 1953 s objevem prvního z hydrogelů, umělých hmot nasákavých vodou, obhájil doktorát z technických věd. Ukázalo se ale, že hmota má příliš mnoho vody, a proto se nedá zpracovat požadovaným způsobem.
Lím na projektu pokračoval a v roce 1955 přišel na vhodnou chemickou strukturu hydrogelu. Houdek píše, že k této látce dopomohla Límovi náhoda, když musel předčasně odejít od nedokončené syntézy, a přes noc tak nehlídaná reakční směs zpolymerovala v měkkou průhlednou hmotu. Podle Límové už v roce 1959 vědec svůj objev patentoval. Na patentu byli podepsáni Lím i Wichterle, který svému kolegovi navrhl spolupráci na aplikačním vývoji.
"Spolupodílnictví na patentech nikdy nikdo nezpochybnil. Je pravda, že řadu pozdějších aplikací patentoval Wichterle s jinými lidmi a Lím na nich uveden nebyl. Ale to už v té době nebyl (Lím) v republice," uvedl Ulbrich.
Odborník se zákazem práce v oboru
Za objev hydrogelů obdržel Lím v roce 1966 státní cenu; jako druhý byl podílníkem ceny Wichterle. Na konci šedesátých let chtěl Lím obhájit profesuru, ale v důsledku změn, které se odehrály po roce 1968 na katedře, se mu to už nepodařilo. V roce 1970 odjel i s rodinou do kalifornského Palo Alta, kam ho na Stanfordovu univerzitu pozval pozdější nositel Nobelovy ceny Paul Flory.
Během tohoto pobytu Lím navrhl jednak tvrdší čočky s velkou propustností, jednak nový způsob výroby dosavadních měkkých čoček takzvanou fotopolymerací. Česká strana jeho návrhy odmítla; Američané ne a dodnes podle nich vyrábějí většinu čoček obojího druhu.
Vědec se znovu vrátil do vlasti v roce 1974. "Šest let byl bez zaměstnání... Měl sice odbornou kvalifikaci, ne ale kvalifikaci politickou. Pracovat v oboru měl zakázáno," vzpomíná Límová. Proto zažádal o vystěhování. Povolení dostal až v roce 1979 po zásahu jedné americké organizace pro lidská práva.
Sto padesát patentů
Za oceánem pak Lím spolupracoval s vynálezcem umělé ledviny Willemem Kolffem, pro kterého vyvinul hydrogely nesrážející krev, tudíž vhodné k potahování umělých orgánů. Lím také učil na univerzitě a pokračoval ve vývoji polymerních hmot, které se dnes označují jako biomateriály. Světově se rozšířily například i jeho "inzulínové pumpy" - implantované biomembránové senzory se zásobníky pro automatické dávkování inzulínu diabetikům. Lím získal celkem 150 patentů, z nich poslední těsně před smrtí v červenci 2003.
Límovo jméno však české veřejnosti známo není. Manželka utlačovaného vědce se snaží o nápravu. "Jak to, že není v encyklopediích? Jak to, že v novinách čtu, že autorem nejen čoček, ale i gelu je Wichterle? Není to pravda," bojuje Límová.
Vědecká obec však vědce uznává. To, že se Lím nedostal do encyklopedií, považuje Ulbrich za daň minulé době. 
Otto Wichterle přebírá v dubnu 1995 čestný doktorát technických věd za celoživotní dílo. Měl větší štěstí než jeho spolupracovník Drahoslav Lím; jeho jméno zná prakticky každý student. Zemřel v srpnu 1998.
Drahoslav Lím na jaře 2003, nedlouho před svou smrtí. Přestože byl vynikajícím chemikem, jeho jméno se do českých encyklopedií nedostalo.
Martina Vašíčková, ČTK
